Já měl na vojně jednoho spolubojovníka, kterej byl těžkej nevoják. Menší, ale široký v ramenou, si to šinul po kasárnách směrem na vycházku. Potkala ho nějaká guma a samozřejmě spustil: "Vojáku, vy neumíte zdravit?"
Chlapík se na něj otočil a pozdravil. "Dobrý den!" a šel dál.
Paradoxem se stalo to, že ten chlapík to po ukončení základní služby podepsal jako profík.