poradna.net
Plat poručíka vs praporčíka Může mi někdo vysvětlit, proč mají praporčíci vyšší plat než poručíci (a kapitán), když jsou to nižší hodnosti? A znamená to, že když bude štábní praporčík povýšen, tak najednou přijde o 32 % platu?
Myslím, že je to stejné jak před rokem 1990. Štábní praporčík nebude "povýšen" do hodnosti poručíka, je to většinou jeho možná nejvyšší hodnost v jeho působnosti. Rotmistři a praporčíci mají většinou funkce spojené s materiálním zabezpečením nebo starostí o techniku. Důstojnické funkce jsou většinou spojené s velením jednotkám a nyní začínají poručíkem ( před rokem 1990 podporučíkem) a končí generálskými hodnostmi.
Máte pravdu, dostal jsem již odpověď i přímo z armády:
Vojenské hodnosti a hodnostní sbory
(1) Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen "hodnost").
(2) Stanovují se tyto hodnostní sbory a hodnosti:
a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník,
b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný,
c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,
d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík, kapitán,
e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník, plukovník,
f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál.
Hodnost poručík je nejnižší důstojnickou hodností, na kterou nastupují absolventi vysoké školy bez jakýchkoliv zkušeností. Oproti tomu hodnosti praporčíka dosáhne voják, který má středoškolské vzdělání s maturitou až po několika letech služby a štábní praporčík je extra hodnost. Štábních praporčíků je v celé AČR pouze 12 a jsou to ti nejzkušenější a nejkvalitnější vojáci. Štábní praporčík je poslední hodnost v kariéře vojáka s maturitou, takže v žádném případě nebude přecházet do důstojnického sboru. Kdyby měl vysokou školu, tak už by tam dávno byl.
Zpět do poradny Odpovědět na původní otázku Nahoru
Třeba proto, že praporčík je sice nižší hodnost, ale vyšší funkce než poručík.
Myslím, že je to stejné jak před rokem 1990. Štábní praporčík nebude "povýšen" do hodnosti poručíka, je to většinou jeho možná nejvyšší hodnost v jeho působnosti. Rotmistři a praporčíci mají většinou funkce spojené s materiálním zabezpečením nebo starostí o techniku. Důstojnické funkce jsou většinou spojené s velením jednotkám a nyní začínají poručíkem ( před rokem 1990 podporučíkem) a končí generálskými hodnostmi.
Máte pravdu, dostal jsem již odpověď i přímo z armády:
Vojenské hodnosti a hodnostní sbory
(1) Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen "hodnost").
(2) Stanovují se tyto hodnostní sbory a hodnosti:
a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník,
b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný,
c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,
d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík, kapitán,
e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník, plukovník,
f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál.
Hodnost poručík je nejnižší důstojnickou hodností, na kterou nastupují absolventi vysoké školy bez jakýchkoliv zkušeností. Oproti tomu hodnosti praporčíka dosáhne voják, který má středoškolské vzdělání s maturitou až po několika letech služby a štábní praporčík je extra hodnost. Štábních praporčíků je v celé AČR pouze 12 a jsou to ti nejzkušenější a nejkvalitnější vojáci. Štábní praporčík je poslední hodnost v kariéře vojáka s maturitou, takže v žádném případě nebude přecházet do důstojnického sboru. Kdyby měl vysokou školu, tak už by tam dávno byl.
Jo, chtěl jsem původně něco takovýho napsat, že praporčíci byli středoškoláci s léty praxe, zatímco podporučickou hvězdu dostal každej trouba, co dokončil vysokou vojenskou školu.
Jeden praporčík nám dělal na vojně velitele čety, obrovskej řízek, kterej si respekt mužstva získal pouhým pohledem, zatímco podporučíci nestáli ani za zvednutí pařáty k pozdravu, protože ve Vyškově byl podporučík každej druhej hejhula ve školní vojenské uniformě.
No když jsem koukal na ty platy, asi se přihlásím na cvičení, jako kapitán v záloze dostanu 51370 korun za měsíc. Vojáci teď stejně jen hlídají u očkovacích center, zrovna včera bylo v TV, že na to nabírají záložáky.
když se tu diskutuje o hodnostech:
Údajně v jednou útvaru byl praporčík, už postarší co vyžadoval, aby ho nižší šarže zdravily - i absolventi.
To zavelel:
"Soudruhu vojíne (svobodníku...), zastavte své kroky, jak to, že jste mne nepozdravil..."
Jeden absolvent byl povýšen na podporučíka a když potkal toho praporčíka, zavelel:
"Soudruhu praporčíku, zastavte své kroky, jak to, že jste mne nepozdravil..."
Praporčík se zarazil a vykoktal: "Měl byste mít úctu k mým šedinám."
Zbrusu nový podporučík opáčil: "V Zákl -1 - 1 se o šedinách nic nepraví."
Tohle samé jsme jako čerství podporučíci v ŠDZ v HK dělali taky. Ti praporčíci, co nás jako četaře buzerovali, si to pak sami zkusili, co to je poslouchat větu: Soudruhu, vraťte se a pozdravte vyšší hodnost. Vy neznáte vojenské řády?! Pak nás raději zdaleka obcházeli, aby zdravit nemuseli. To byly časy. A nejlepší bylo, že nás ve městě museli zdravit i všichni příslušníci VB.
Vybavil se mi americký film - spíš jedna scéna, nevím, co to bylo za film ani o co se tam jednalo. odehrávalo se to ve vojenském výcvikovém táboře, velící seržant tam proháněl nováčky, samozřejmě ho museli zdravit a oslovovat ho "pane". Ke konci byli absolventi povýšeni do důstojnických hodností, Jeden potkal seržanta ze zvyku ho pozdravil, seržant upozornil: "Pane já jsem jen seržant, pane".
Mám také ŠDZ, vojnu jsem končil jako podporučík, ale že by mě zdravil nějakej příslušník VB si nepamatuji. Asi to bylo tím, že poslední měsíc vojny jsme na rotě chlastali jen víno, žrali bifteky a bylo nám všechno ukradený.
No samozřejmě to rádi nedělali. Muselo se zamířit přímo k nim a to se pak honem snažili otočit a uniknout jiným směrem. Když to nestihli, tak začali salutovat, asi to měli příkazem od šéfů. Ale abychom je buzerovali a vraceli jako naše praporčíky, tak to ne.
Já měl na vojně jednoho spolubojovníka, kterej byl těžkej nevoják. Menší, ale široký v ramenou, si to šinul po kasárnách směrem na vycházku. Potkala ho nějaká guma a samozřejmě spustil: "Vojáku, vy neumíte zdravit?"
Chlapík se na něj otočil a pozdravil. "Dobrý den!" a šel dál.
Paradoxem se stalo to, že ten chlapík to po ukončení základní služby podepsal jako profík.
Na vojenskou katedru s námi chodil spolužák, spíš Maďar než Slovák, takový snaživý, pak se o něm povídalo, že po škole šel na vojnu někam v Praze, byl s něčím v ÚVN, asi nic závažného, že tam propašoval civilní oblečení a dírou v plotě chodil randit. Jednou šel v tom civilu po václaváku a najednou uviděl, jak proti němu jde jeho vojenský nadřízený. Jak byl snaživý, tak místo toho, aby zapadl do nejbližší pasáže nasadil pořadový krok a vzorně zasalutoval. Prý ho pak z Prahy někam převeleli.
Taky jsem si vzpomněl, když jsme na VŠ měli vojenský den, bylo nás víc co jsme ze Strahova v uniformách táhli ze snídaně na autobus. Jednou proti nám šel nějaký důstojník, jak jsme ho všichni zdravili, on musel pořád odzdravovat
BTW:
Tady
https://spolubojovnici.armyburza.cz/
jsou nějaké stránky, kde třeba najdete své spolubojovníky z doby her a malin nezralých.