Kredity problém nejsou, spíš naopak. Záleží na nastavení systému. Za nás třeba bylo potřeba získat v prvním semestru 10 kreditů (ze 30) a to se dalo získat na předmětech, které byly za účast (to bylo 8 kreditů) plus nějakou zkoušku (pro nás průmyslováky byla brnkačkou bezpečnost (nechápali jsme, na co dělat zkoušku na §4 když bychom měli mít minimálně pětku, na čtyřku se jenom školí, na to se zkouška normálně nedělá), pro gympláky to asi bylo horší, ale taky žádná tragedie). Ani nevíte, jak jsem si oddechnul, když jsem těch 10 kreditů dosáhnul. V dalších semestrech bylo potřeba absolvovat vždy za dva sousední semestry 20 kreditů (ovšem při 20 kreditech za rok by člověk dostudoval tak za 15-20 let), ale tam už to nebylo tak na těsno, protože 20 kreditů (ideálně 30) se dosáhlo za jeden semestr. Později se ten systém mnohokrát změnil a zpřísnil a taky znepřehlednil. Ale za nás byl až příliš jednoduchý (rozkaz zněl získejte 330 kreditů v požadované skladbě (bylo předepsáno kolik za povinné povinné a volitelné předměty a několik dalších skupin (jazyky), zbytek byl pak na libovůli (zbývalo asi 6 kreditů, které nebyly ve studijním plánu, takže jeden volitelný předmět oboru navíc (výběr byl obvykle 2 ze 3), rétorika, filozofie, další jazyk, ... prostě bylo víc možností, vnímal jsem to jako složitější, než kdyby mi někdo řekl, zapište si to a to)) do 10 let (ideálně do 6,5, protože pak by se platilo)).
Ale ani tak to nebylo takový problém, byl jsem na studijním svědkem toho, když studijní referentka přemlouvala jednoho takového studenta s osmi kredity, ať si podá žádost proděkanovi. Nevím jak v takové situaci, ale co jsem slyšel, tak proděkan byl velmi vstřícný, takže pokud by byly příčinou zdravotní důvody, určitě by výjimku udělil.
Celkem dost lidí odcházelo po čtvrtém semestru, ti co to nevzdali hned na začátku, tak tehdy skončili na to, že nesložili ani na druhý zápis potřebné zkoušky (obvykle matiku) což znamená automaticky konec.
I když při přechodu na vysokou člověk pozná hned jiné, přátelštější, prostředí, už jenom oslovení pane kolego dává cítit větší úctu (a ne pane studente, a to ještě jen na školách, kde se žákům vyká, což asi taky neni samozřejmostí), přecejenom v prváku je lidí moc a ochota ze strany učitelů neni taková. Být to ve vyšším ročníku, tak se podle situace zajde za profesorem (docentem apod.) nebo se mu napíše mejl, a dohodne se individuální postup. Zkoušky ze zimního semestru bylo možné skládat v letním, naopak to nešlo (takže kdykoliv v semestru nebo ve zkouškovém), záleželo jen na ochotě vyučujícího.