Když jsem studoval (a vystudoval) já, tak žádné kredity nebyly a když jsme něco nestihli ve zkouškovém období zimního semestru, tak jsme se mohli nechat vyzkoušet i během letního. Když studoval syn, tak byl v zimním zkouškovém období dvakrát nemocný (opravdu, s horečkami, v chřipkových epidemiích nic zvláštního) a nestihnul nějaké zkoušky udělat, s horečkou jel do školy, aby ty kredity nasbíral, sice se mu to povedlo, ale ty předměty co nestihl by si musel zapsat v dalším ročníku a nakupilo by se mu to, tak nechal studia (a pak vystudoval jinou VŠ).

Tenhle systém s kredity nemohl vymyslet žádnej malej B. L. Bec.
Ale zase dnešním neúspěšným vysokoškolákům nehrozí, že by jim dopřáli dvouletou rekreaci malí zelení mužíčkové.