Nebudu radit jen popíšu povzdech jedné Češky žijící v Německu. Paní tam jako malá odešla s rodiči v roce 1968. Vystudovala a pracovala jako zástupce ředitele banky. Pořád bydlela v nájemních bytech. V roce 2006 kdy už byla déle na své pracovní pozici, se rozhodla pro koupi bytu. Zakoupila byt, který byl hoden jejímu pracovnímu postavení a začala bydlet ve svém. Přišel rok 2008 a s ním finanční krize. Banka začala přehodnocovat personální politiku a milé paní udělala dvě nabídky, buď zůstane na stávající pobočce jako řadová referentka s platem třikrát nižším nebo půjde dělat ředitelku do města vzdáleného cca 500 km od stávajícího bydliště. Samozřejmě, že byt měla koupený na hypotéku. Byt byl neprodejný (i nepronajatelný) nebo jen za cenu velké ztráty. Takže nyní splácí hypotéku na svůj byt a platí nájem garsonky v městě kde dělá ředitelku menší pobočky než v původním místě, s o něco nižším platem než měla původně. Co si z toho vybereš záleží jen na tobě.