Nejčastěji vidím takové ty malé plemena psů, páníček si odejde do práce a nechá ho zamčenýho v chodbě, kde má pelech, misku s vodou a záchod, pokud nesere rovnou na zem a páníček to neuklízí, jak se vrátí domů (což je běžná praxe). Jestli si myslíš, že ležet od 7 od rána do 5 do odpoledne na pochcané zemi v místnosti 1m x 3m tomu psovi nějak prospívá, tak prosím. Kočky si nejčastěji pořizují 80 důchodkyně, jejichž manžel je po smrti a nechtějí být samy <- to se dá ještě pochopit. Druhý největší poměr majitelů koček jsou většinou sociálové, kteří koupí jeden písek ročně a mění ho, až když kočka sere na strop. Co kočka dokáže vyloudit za smrad je nehorázné - smrdí to i sociálům, ti kočky poučují většinou kopanci, tudíž je kočka 90% času někde zalezlá a snaží se neukazovat a při první možnosti zdrhne ze dveří. To stejné platí pro napůl šílené lidi, které baví jen koťata a proto mají doma 120 různě starejch koček. Než vychrtlé kostřičky potažené kůží jsou to právě důchodci přežrané kočky, které už nemají sílu ani chodit a plazí se jak had po infarktu. Docela oblíbené jsou i želvy, na které bohatě postačí papírová krabice. Příběh želvy je takový, že se koupí, strčí se do zmíněného boxu, každý přestupný rok se pokropí trochou vody a za 140 let umře. Kdybych to měl brát na procenta, tak 70 procentům zvířat, co v práci vidím by bylo mnohem lépe, kdyby je někdo sežral. Lidé do jeskyní? To zní jako argument hodný odpovědi (nebo ne? [ne]). A příjemného společníka? Většině lidem stačí jinej člověk. S tebou to asi nebude tak jednoduchý, zníš, jako řádná, pološílená raketa. A ještě jednu věc - Zvířata, co žijí doma, jsou zvyklá být doma a jsou spokojení. Já se taky můžu celej život živit jen medem, ale spokojenej z toho nebudu. Hádám, že máš doma kočku. Vezmi ji a běž s ní před dům, tam ji polož a sleduj, jak spokojená s tebou byla. Raketo.