Dlouho se mluví o tom, že za znečištění sítě by měli platit i maloodběratelé. Naštěstí to nikdy neprošlo a snad ani neprojde.

Velkoodběratelé (a taky ti, co mají solární elektrárnu) mají něco, čemu se říká šestikvadrantový elektroměr. Šestikvadrantový elektroměr, to zní zmateně, ale jde o to, že sčítá zvlášť odběr a zvlášť dodávku činného výkonu a při každém směru toku sčítá zvášť indukční a kapacitní jakový výkon (měří se tedy 6 veličin). Občas dávají šestikvadrantové elektroměry i na běžná odběrná místa, ale maloodběratelům se účtuje normálně jen činný příkon případně dodávka (jalový výkon je nemusí zajímat).

Jalový výkon musí řešit velkoodběratelé, přičemž musí mít vykompenzováno tuším na minimálně 0.98 induktivních, aby nic neplatili. Za kapacitní se ale platí každá kilovarhodina a docela dost. Takže je lepší mít mírně nedokompenzováno, než překompenzováno. (To samozřejmě lidé na příslušných místech vědi a mají podle toho nastavené svoje zařízení.) Velkoodběratelé platí taky pokuty za harmonické a další znečištění pokud ho způsobují. Slyšel jsem příběh jedněch železáren, co platili milion a půl měsíčně na pokutách. Objednávali nějaký kompenzátor a všichni jim nabízeli šidítko za 150 tisíc (SVC - Static Var Compensator), jen čkd nabízel za 1 milion (aktivní filtr). Tehdy to vyhrál na tom, že do nabídky dali záruku snížení těch pokut podrobnosti si nepamatuju (ale SVC za 150 tisíc by taky uměli dodat). Vyprávěl to tehdy nějaký čékáďák jak z toho byli tehdy na prášky (ono totiž nikdo nedokázal přesně předpovědět, jak si to jejich zařízení poradí s tím bordelem, co vyrábí obloukové pece) a jak napjatě se čekalo na první fakturu a byla tam nula, na další nula, ... no a už to tam mají (v době vyprávění té historky) dva roky a možná zapomněli čí zásluhou neplatí žádné pokuty za znečištění sítě. Dost jsem tu historku zjednodušil.

Problém u jalového výkonu je, že je minimálně 8 způsobů (8 definic) jak ho spočítat. Možná víc, já vím jen o osmi. Klasikou je teorie okamžitých výkonů, kterou sepsal Akagi v roce 1984 (je to dost profláklé, takže ten článek v IEEE se snadno najde). Ta má ten problém, že jak je napětí nesymetrické, vychází blbě proudy (když se počítají z výkonů) a naopak. Takže právě těch algoritmů pro výpočet složek výkonu je daleko víc, já vím o osmi (byť v těch 8 jsou některé dost podobné), protože se právě snaží udělat to lépe než Akagi. Byly na to i nějaké diplomové nebo doktorské práce (ty jsou narozdíl od IEEE veřejné, takže se dají dohledat), a to téma je pořád živé, nebo před několika lety bylo. (Ono byla opačná otázka, jaké požadovat po měniči proudy, aby dával nebo bral konstantní výkon žádané hodnoty a rozumně vypadající proudy (podle akagiho vycházely proudy nesinusové i při sinusovém napětí, pokud bylo nesymetrické)).