Stupně invalidního důchodu jsou stanoveny právě s ohledem na tyto skutečnosti. Odpovědnost za posouzení stavu, má výhradně pověřený revizní lékař, který si též vyžádá stanoviska všech ošetřujících lékařů.
Invalidní důchod třetího stupně, v hodnocení zdravotního stavu, obsahuje mimo jiné větu ""není schopen výdělečné
činnosti ani za zcela mimořádných podmínek"".
V praxi to znamená, že pokud postižený nemůže vykonávat z hlediska zdravotního stavu původní profesi, ale je schopen
pracovat při zabezpečení mimořádných podmínek práci jinou (například mu bude zajištěna práce v tzv. chráněné dílně),
tak se hodnotí, že je částečně práce schopen. V tom případě má nárok na inv. důchod druhého stupně (dříve částečný).
Takovýto důchod v podstatě kompenzuje rozdíl spočívající v jiném zaměstnání oproti původnímu.
Při posuzování pro první stupeń se postupuje obdobně.
Při posuzování pracovní schopnosti z hlediska inv. důchodu se tedy přihlíží k dosavadnímu zaměstnání a jeho fyzické náročnosti, k dosaženému vzdělání, a schopnostem společenského uplatnění před a po postižení.
Za tímto účelem žadatel vyplňuje dotazník s těmito údaji.

Jak jsem tedy psal výše, má li poživatel důchodu v posudku revizního lékaře napsáno, že jeho "pracovní schopnost poklesla o více než 70% a není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek" (což je odůvodnění inv.důchodu 3 stupně) a pak se ukáže že poživatel takového důchodu pracuje na plný úvazek, je to krajně podivné.
Potom se není možno divit, že sociálka takového člověka zařadí do nižšího stupně.

Zákonodárci (ku podivu) si uvědomují, že postiženému občanovi často důchod nestačí ani na léky a nájem, proto umožňují přivýdělek bez omezení jen s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu. Teoreticky, tomu kdo splňuje podmímky důchodu třetího stupně, ještě zbývá třeba 30% pracovní schopnosti. Z hlediska trvalého zaměstnání se to bere jako již bezvýznamné.
Ale pokud je postižený člověk schopný si na tuto omezenou schopnost práci obstarat, není mu bráněno.