Samozřejmě, invalidní důchod, má za úkol, zabezpečit občana, v případě dlouhodobé nemoci, následků úrazu a podobně.
Proto jsou také odlišeny ty stupně, které vyjadřují o kolik z pracovní schopnosti člověk přišel.
Pokud byl přiznán in. důchod třetího stupně, má se za to, že člověk nemůže normálně pracovat, protože postižením ztratil 70 procent pracovní schopnosti.
Pokud se však ukáže že daný člověk může pracovat na plný úvazek, je jasné, že je něco špatně. Buď pochybil a to podstatně revizní lékař, nebo daný člověk získal inv. důchod podvodem. Je snad zcela jasné, že člověk, který dostal důchod z důvodu velmi vážného zdravotního postižení, nemůže pracovat naplno.
Pokud pracovat naplno může, je jasné, že si může prostředky k obživě obstarat prací a neparazitovat na sociální soustavě. V tom případě by nárok neměl mít vůbec.
Revizní lékař a sociálka, která takovou zkutečnost zjistí, zcela logicky přistoupí k přehodnocení nároku.
To že inv. důchodce, může pracovat bez omezení, se "svezlo" zřejmě se starobními důchodci, kde důchod není stanoven na základě postižení, ale věku. Takový důchodce má důchod na zákadě věku, a je li zdráv, může pracovat naplno.
V případě inv. důchodu se automaticky předpokládá, že důchodce bude pracovat v rámci zdravotního stavu.
Tak jak je nyní situace postavena znamená, že pokud in. důchodce pracuje na plný úvazek, není to nic proti zákonu.
Ale může to být impuls pro sociální zabezpečení aby situaci přezkoumalo. Revizní lékař, v rámci své zodpovědnosti,
nemůže takto pracujícího člověka postavit na stejnou úroveň, jako například člověka bez obou nohou, na invalidním vozíku, navíc s těžkým poškozením zraku. To by vůči těm skutečně postiženým bylo trochu dost sprosté.
Bohužel, v praxi vidime že to možné je. Bohužel.